Milan Scholz, historik, samostatně působící badatel, nezávislý analytik . Odborné vzdělání získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (2009 PhDr., 2017 Ph.D.)
Nejvýraznějším tématem jeho publikací se staly osobnost a myšlení Tomáše Garrigua Masaryka. Je členem nepolitického občanského sdružení Masarykovo demokratické hnutí (dle občanského zákoníku z roku 2012 zapsaný spolek). Vedle odborného studia masarykovské problematiky se ve svých textech snaží přibližovat aktuálnost, ale i měnící se význam Masarykova díla, vizí a představ v digitálním věku 21. století.
Do širšího pole badatelského zájmu Milana Scholze náleží komparativní dějiny (včetně teorie a metodologie srovnávání), dějiny myšlení a intelektuální dějiny, dějiny idejí a otázka hledání identity. A v neposlední řadě též zeměpis ve všech jeho podobách – totiž geografické rámce našeho lidského bytí i historického dění. Zde vykračuje poza profesní obzor historika a do hry vstupují osobní motivy. Záliba v pozorování krajiny a vztah k půdě jej vedly k tomu, že se nedílnou součástí jeho života staly cyklistika (ve sportovně-kondiční i cykloturistické podobě) a zahrádkaření. Od dětství znalec a náruživý milovník map nenalezl nicméně podobně vřelý a vášnivý poměr k cestování do dalekých končin. Přesto se v průběhu let se zájmem systematicky učil jedenáct cizích jazyků, osm cizích jazyků používá při své práci a v nich psané texty cituje ve svých publikacích. Zastává přitom podobně jako historik Fernand Braudel názor, podle kterého se nejen jazyk sám, nýbrž i ta která kultura řídí svou gramatikou. Společně se sociologem Thomasem Luckmannem pak vychází z přesvědčení, že jazyk představuje „kulturní apriori“ – protože to, co jím nelze vyjádřit, nelze ani myšlením uchopit, je právě v jazyce skryt jeden z hlavních klíčů ke srovnávání myšlenkových světů.
Dlouhé hodiny strávené v prostoru mezi knihami a psacím stolem Milan Scholz kompenzuje již zmiňovanými vysokými cyklokilometrovými dávkami ve sportovně-kondiční i turistické podobě a zahrádkařením, jež patřilo k jeho životní náplni od nejútlejšího věku. Krajina dalekých obzorů, vysoké oblačné nebe nad hlavou a pohyb v prostoru směrem k nedohlednu mu za každého počasí a ročního období dodávají myšlenkovou inspiraci a zlepšují nezřídka chmurnou náladu.