Domov jako stejné a jiné: na cestě k nejstručnější definici

Sdílet/share thisShare on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin

„Domov“ není žádné pevnou hranicí vymezené teritorium, na rozdíl od administrativních územních jednotek nezná přesnější definici, je tu širší a tu zase užší, tu vzdálenější a tu bližší. Karel Čapek jej sám pro sebe v užším smyslu pojmenoval jako „ten kraj mezi Úpou a Metují“, přesto však ve svých Obrázcích z domova přinesl stručné literární črty z celého státu, aniž by mu vícevrstevnost pojmu „domov“ činila jakýkoliv problém. Vymezení „domova“ tak leží jinde než v geograficky ohraničující definici a mohlo by snad být identifikováno obratem „stejné a přeci jiné“.

Ano – stejné a přeci jiné – právě to je domov, neboť domov je veličina, ve které hledáme opakování a návraty. Liší se tak od krajin vzdálenějších a „cizích“, předmětů toho, co můžeme nazvat „cestováním“. V krajinách vzdálených a neznámých hledáme jinakost, odlišnost, kontrast, v domově naopak varianty a odstíny téhož. Vnímat tyto odstíny, tu zřetelnější, tu takřka nepatrné, kreslené jemnou barvou, to je svého druhu umění, jež vyžaduje vnímavé oko i mysl pozorovatele. Člověk globálního a digitálního věku přesycený rychle přeblikávajícími vjemy nejrůznějšího druhu se až přespříliš často potýká se špatnou rozlišovací schopností pro odstíny – oko přivyklé hlubokému rozdílu ztrácívá nezřídka cit pro nuanci a zabarvení. Pozorovat obrazy domova znamená umět číst odlišné obsahy ve stejné formě, ve známých konturách krajinných tvarů, v cyklických návratech, v nichž tón udává (vedle vnitřního ladění pozorovatele) především roční období a počasí.

 

Sdílet/share thisShare on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin